Můj pes je bachař

OTEC Otec rodiny, spisovatel a majitel autobazaru, pan Sporák, familiérně Homér. Má na sobě navěšen psací stroj s vidličkou a nožem, do kterého stále ťuká, jeho datlovací frekvence odpovídá tepové frekvenci, např. při jídle je vysoká. Ve stroji scénář celé hry; protože on vlastně v průběhu hry sám onu hru píše, může ostatním přikázat, co mají říct, pokud to zapomenou. Na hlavě by snad mohl mít tu kašpárkovskou čepici. Hraje ho Vokoun.
MATKA Jeho manželka, Ariadna Sporáková. Hraje ji Kavka.
SYN Jejich syn, Europa Sporák, familiérně ECU. Nosí plíny s mapou Evropy vytvořenou močí. Hraje ho Vršoun.
SMRTEK Vězeň Smrtek. Ve všech scénách postává vpravo před oponou opřen o krumpáč nebo lopatu, pokuřuje, kope poklad. Hraje ho Schnirch.
NOVINÁŘ Novinář pro forbínu mezi první a druhou scénou. Drží poznámkový blok. Herec neznámý.
PRŮVODKYNĚ CK Průvodkyně cestovní kanceláře. Hraje ji Kamila.
ŘEDITEL Vedral, ředitel věznice, žoviální kretén. Nosí zlodějskou koženou bundu. Hraje ho Vašek.
DIUS Vězeň Dius, bývalý bůh, nyní otloukánek. Na hlavě z počátku býčí rohy, tahá s sebou plech, kterým třese a vytváří tak hřmění, takže mu pořádně není rozumět a musí všechno opakovat. Hraje ho Jiří.
LONG DONG SILVER Vězeň Long Dong Silver, familiérně Ágéčko. Vlastní asi půlmetrový kopyj. Hraje ho Oleg.
HUSÁK Vězeň Husák. Na ramenou má loutku Husa, který mu našeptává. Hraje ho Víťa Tlusťoch.
HAVEL Vězeň Havel. Na ramenou má loutku Karla Havlíčka Borovského, který mu našeptává. Hraje ho Tomáš Nedvěd.

Před každou scénou se „losuje“, která scéna bude následovat. Skutečné pořadí ovšem bude na tomto losování nezávislé (1, forbína, 2, 3, 4, 5). Po odehrání scény s vylosovaným číslem 5 proběhne děkovačka.

Umístění: doma
Osoby: Smrtek, matka, syn; otec

Syn se hrabe ve skříni, přichází matka s lahváčem a cigárem.

SYN (drží brusli) Myslíš, že brusel budeme potřebovat, mami?
MATKA To víš, co si ten náš Homér nevymyslí, (k sobě) kokot.
SYN A golfové hole?

MATKA Znáš něco vtipnějšího než golfové hole?
SYN Znám.

Syn začne vyhazovat ze skříně hovna. Po chvíli mu hovna dojdou.

MATKA A kam vlastně jed? (krkne si)
SYN Déjà vu.

Syn se hrabe ve skříni, přichází matka s lahváčem a cigárem.

SYN (drží brusli) Myslíš, že brusel budeme potřebovat, mami?
MATKA To víš, co si ten náš Homér nevymyslí, (k sobě) kokot.
SYN A golfové hole?

MATKA Znáš něco vtipnějšího než golfové hole?
SYN Ne.
MATKA A kam vlastně jedem?
SYN Kdo ví.

Z dálky se ozývá nepravidelné datlování. Postupně zesiluje.

MATKA (k sobě) Leda tak do prdele.
SYN Otec procházel kataložy –
MATKA (k sobě) Kabaložid.
SYN – a našel si poznávací zájezd od Arestouru.
MATKA Hele, ECU, čórnula jsem Pavlovi brejle.
SYN Tak to se v tom vězení budeš cítit jako doma.
MATKA (k sobě) Si děláš prdel vole.
SYN Ne.

Datlování už se ozývá zpoza dveří.

MATKA (lokne si piva) Už ho chutnám.

Ozve se jakoby zaklepání, ale na psací stroj. Matka típne cigáro o syna. Otec rozrazí dveře.

OTEC Jsem největší spisovatel na světě a vlastním autobazar. (stojí na špičkách)
SYN Jsi literární obr, otče.
OTEC Všude samé floskule. (odkopne hovno)
SYN Jsi literární … (přemýšlí) ... velký ... obr.
OTEC Zmlkni, epigone!

(k matce) Zas má mapu na plíně. Proč mu nekoupíš ty nepromočavý slipy? Psal jsem o nich už aspoň tisíckrát.
MATKA (plazí se, šplhá za manželem) Hurá. (zazpívá) Drahý můj! Pokusit se o vylízání mé radosti z tvého příchodu –

(telefonuje) Já je nemám, ty kundo. Kde bych je vzala. Dej mi telefon, já ti dám talíř. Kurvo. Oldo, mě ser.

(pokračuje) – by bylo jistě marné.
OTEC A dál?
MATKA Slova jistě nejsou schopna vystihnout velikost tvé osobnosti, která osvětluje víc než plamen náš domácí krk. (krkne si)
OTEC Všude samé floskule. Co je k večeři?
MATKA (k sobě) Hovno.

OTEC (k synovi) Tomu uvěříš i ty, epigone. Fantazie přišla s prosíkem. A společně mě – tedy bylo mezi nimi pár lidí z Hradu – jsme se přivedli na myšlenku, úplně novou, napsat román z vězení.
SYN (pochybovačně) A co Stendál?
OTEC Co si o sobě myslíš? Takovej drzej spratek, to je skandál! Neprosím tě, Stendálovy romány jsou předčasné potraty.
SYN (podlézavě) Jsi literární obr.
OTEC Zmiz, (spatří matku, jak přiváží jídlo) inspirace přichází.

Syn odchází, při tom se klaní. Matka přiváží vozík s prasetem a hromadami dalšího jídla a začíná hostina. Otec jednou rukou žere, druhou píše. Matka se synem stojí v pozoru a pozorují otce. Smrtek na něj zírá opřen o lopatu a slintá.

OTEC (hodí rodině pár kůrek) Rodino, žer. Na naší dovolené ve vězení bude hlad.

Osoby: otec, novinář;

OTEC (prohlíží si novinářovy kalhoty na zadku) Vy jste od novin!?
NOVINÁŘ Ano, jistě. Mohl bych s Vámi, mistře Sporáku, udělat rozhovor pro náš list?
OTEC (viditelně potěšen) No, když myslíte, že mě to bude… totiž čtenáře zajímat...
NOVINÁŘ Jak byste charakterizoval současnou tvorbu?
OTEC (s předstíraným přemýšlením) Já myslím, že když už autor jednou je, tak má koukat, aby byl a ne být, to co není, a když už není, tak aby nebyl debil…
NOVINÁŘ (nechápavě) Já znám taky jednu: strč prst skrz krk…

Nechápavě na sebe chvíli hledí, otec občas uhodí do stroje.

OTEC (s předstíraným přemýšlením) Zajímavé!
NOVINÁŘ (k sobě) Tak jinak. (k otci) Co právě píšete, mistře?
OTEC Chtěl bych zkusit něco, co tu ještě nebylo, je to trochu ze života, trochu absurdita…
NOVINÁŘ Naše čtenáře by zajímalo, kde se to bude odehrávat.
OTEC Má to být taková introspekce do vězeňského prostředí, ale podrobnosti si nechám pro sebe, chápete…
NOVINÁŘ Jasně.
OTEC (chvilku to chce v sobě udržet, ale nevydrží) Jde o život vězňů, zároveň se tam bude prolínat antická mystika, ale víc už vám neřeknu. (opět chvilku se snaží zadržet tajemství) Autoritativní otec jede s rodinou na dovolenou do vězení a pak…
NOVINÁŘ Tak to by stačilo, zas tolik naše čtenáře nezajímá. Řekněte mi něco o svém tvůrčím procesu, jak tvoříte?
OTEC Někdy čekám na jednu větu i celé hodiny (odmlčí se na dlouho)
NOVINÁŘ (nevydrží čekání) No a pak?
OTEC A někdy i dýl. (znovu se odmlčí) Třeba kruciální věta z minulé hry – než jsem přišel na „Kryzan volí diktaturu demokracie“, to byla doba. Původně jsem myslel, že tam bude věta „Kryzan volí Kryzana“ –
NOVINÁŘ To zní jako „Jerome Klapka Jerome“.
OTEC Ano, je to takové plytké. Pak mě napadlo „Kryzan volí svobodu“, nebo „Kryzan volíže i podlahu, aby se dostal nahoru.“ Až pak mě to trklo… (chce vyprávět dál)
NOVINÁŘ Tak mockrát děkuju, to by mi asi stačilo.
OTEC (neposlouchá novináře) To byla doba! Ta témata!
NOVINÁŘ Děkuju, na shledanou. (odchází)
OTEC Jsem největší spisovatel na světě a vlastním autobazar!

Opona se otvírá.

2. scéna: Uvěznění

Umístění: projíždí vězením, skončí v celách
Osoby: Smrtek, otec, matka, syn, průvodkyně; ředitel, Ag, Dius, Havel s Havlíčkem, Hus s Husákem
Rekvizity: pruhovaná trička, kýbl na chcaní

V průběhu rozhovoru a proslovu ředitele se utváří vztahy mezi postavami, tj. průvodkyně svádí matku, Dius syna atd. Otec do děje zasahuje, jen když ostatním něco přikazuje.

MATKA Paní průvodkyně, manžel se ptá, proč tu nemáte žádný mříže.
PRŮVODKYNĚ CK Pan ředitel vám všechno vysvětlí, zatím si tu udělejte nepohodlí. (reklamní úsměv)

Na scénu nakoukne Dius.

SYN Co to tady za rohem máte?
PRŮVODKYNĚ CK (otočí se a spatří Zea) Á, to je Dius, ten už je tady celou věčnost.
SYN A za co sedí tak dlouho, chudák?
PRŮVODKYNĚ CK Ten toho má, viď Zee? No, zločiny proti božskosti, sodomie, otcovražda (i když to s tím Kronem neměl lehký), sexuální harašení, žhářství –
MATKA A když je tady tak dlouho, proč nedostane milost?
PRŮVODKYNĚ CK Není boha, který by mu ji dal. (pohladí matku po ramenou)

Vbíhá ředitel s kytarou a vrhá úsměvy do sálu.

ŘEDITEL Vážení přátelé, ne.

PRŮVODKYNĚ CK Á, pan ředitel. To je pan ředitel Vedral, veselá kopa. To jsou klienti naší cestovní kanceláře, Sporákovi. Pan Sporák je spisovatel –
OTEC Instrumentál.

Smrtek si prohlíží svůj kopáčský instrument.

PRŮVODKYNĚ CK – tedy je instrumentálem. Krásná paní Ariadna Sporákovou ženou (podívá se na otce)
OTEC (s uspokojením přikývne)
PRŮVODKYNĚ CK A to, tím, tedy Europou je synem Sporákovými.
OTEC (mávne rukou)

V průběhu ředitelova proslovu průvodkyně přináší vězeňské oblečení, rodina se nesměle začíná oblékat.

ŘEDITEL Tak vás vítám v naší věznici Domov. Dostali jste se do výchovného zařízení s dlouholetou tradicí. Jsme držiteli několika prestižních ocenění jako Vězení roku, Chodbař roku a Bachař roku. Například v posledním ročníku ankety Úsměv za mříží časopisu Vězeňství dnes jsme se umístili na prvním místě v oblíbenosti mezi mukly, totiž klienty. Těchto skvělých výsledků dosahujeme především díky aplikaci moderních metod resocializace a prevence. Jak jste si mohli všimnout, naši klienti se mohou volně pohybovat po celém zařízení.

(na syna) Co čumíš, voblíkej se!

Vážení návštěvníci, stáváte se součástí ojedinělého projektu resocializace a prevence. V rámci svého poznávacího pobytu v našem zařízení zažijete všechny klady i zápory uvěznění. Svojí přítomností napomáháte v resocializaci našich klientů –

(na syna) Nečum a voblíkej se. Řikam nečum a voblíkej se, grázle.

– a důkladné poznání podmínek zdejšího života poslouží jako prevence před kriminalitou, šmejdi.

Na scéně se objevuje Ágéčko.

ŘEDITEL Takže, hledače pokladů, pana Smrtka, jste si již určitě všimli, se Zeem jste se také seznámili. No a támhle jde Ágéčko, takové naše rodiné stříbro, pojď se představit.
LONG DONG SILVER Silver. Dong Silver. Long Dong Silver.
SYN (spatří kopyj) Very Long Dong Silver!
ŘEDITEL Muklové, přeju vám zde radostiprostý pobyt (Dasein).
OTEC (heiluje) Heidegger.
ŘEDITEL K prevenci psychických chorob patří i náš program duševní hygieny. Jedním z uskutečňovaných programů jsou pravidelné zápasy, které mají minimalizovat přirozenou agresivitu klientů – jak je zde vidět na příkladu Husa s Husákem a Havla s Havlíčkem. Další působení obstarávají estetické činitele, za jednoho z nich se skromně sám považuju.

Scéna se postupně vyprazdňuje, ale naopak se objevují Havel s Havlíčkem a Hus s Husákem a začínají spolu zápasit. Ředitel zpívá píseň.

3. scéna: Znásilnění

Umístění: cely
Osoby: Dius, Ag, otec; matka

OTEC A jaké to bylo, když jste mu uřízli ty koule?
DIUS Hodili jsme je do kýble.
LONG DONG SILVER Ale hovning, přece jsme je pověsili na lustr.
DIUS Kravina. Na lustr jsme pověsili jeho.
OTEC Jeho?
DIUS Koho?
LONG DONG SILVER Možná máš pravdu.
DIUS (zaujatě) A ty koule byly úplně zamaštěný. Vypadaly jako papír od sekaný.
LONG DONG SILVER A pak je dali na samotku.
DIUS Třesky plesky. Hodili je na hromádku.

Podobně blábolí, otec postupně přestává psát, matka vychází a oprašuje mříže toaletní štětkou. Na konci se skloní a vystrčí prdel.

LONG DONG SILVER A pak ty koule sežraly černobylský hyeny.
OTEC Tohle má být román? Chybí tomu akce. Chybí tomu napětí. Chybí tomu vzrušení –
LONG DONG SILVER (staví se mu kopyj) Vzrušení tomu nechybí.
DIUS Á, Balzak má stavárnu.
OTEC – Chybí tomu láska. Chybí tomu psi. (zamyslí se) A teď mě něco napadá. Vezmi si ji jako pes. (pokyne Ágéčkovi k matce)

Ágéčko znásilňuje matku jako pes, otec povzbuzuje. Dius se sbližuje se synem: přichází k sobě a Dius pokládá ruku synovi na stehno.

OTEC (k matce) Vyper si kalhotky, (udělá rukama uvozovky) píčo jedna.

4. scéna: Milostná scéna

Umístění: cely
Osoby: Smrtek, syn, Dius; matka

Dius souloží se synem.

Dius se sbližuje se synem:

DIUS A jak se vlastně jmenuješ?
SYN Europa.
DIUS Tak to jsem konečně vstoupil do Evropy. Já jsem Dius. y: Já vím.
DIUS Co ty tak můžeš vědět…

Dius pokládá ruku synovi na stehno. Opona se začíná zatahovat, ale syn ji přeruší.

SYN Teď ne, hrome. Řekni mi něco o sobě.
DIUS Jsem Dius. (pauza) Už?
SYN Ne. Co rodina? Máš nějakou, ty můj zlatý dešti?
DIUS To by bylo na dlouhý povídání, ECU.
SYN To já mám s rodinou peklo.
DIUS Co ty tak můžeš vědět o pekle. Seš tady teprve den, to já tady kroutím už třetí věčnost. Na poslední večeři bych chtěl být venku.
SYN To bychom pak mohli žít spolu. No, s mámou by to šlo, ale táta, kdyby viděl, že jsem teplej jak Troška, ten by mě sežral.
DIUS Co ty tak můžeš vědět o žraní potomků. Ale bylo by to hezký, bejt v tobě venku, s tebou.

Mezitím přichází matka s vypranýma kalhotkama a pověsí je na šňůru.

DIUS S těma kalhotkama to ten tvůj otec přehnal.
MATKA (náhle se otočí) Máš kurva recht, pederaste. (rapuje) Tu akcičku do zadní chodbičky bych ještě zkousla, ale s těma zasranejma kalhotkama mi šlápl do hovna. Teď mu to zavařim, Sporákovi.
SYN Já už toho mám taky dost.
DIUS Nechcete s tím zavařováním pomoct?
MATKA Proč ne. Ale jak?

Všichni přemýšlí.

MATKA Možná bych věděla, jak utřít dvě hovna jedním papírem. Ty mu nasadíš rohy, Zee, a já parohy.

Začnou se šeptem radit, Dius do toho hromuje, takže se pořádně neslyší. Dovnitř vbíhá ředitel s kytarou.

ŘEDITEL (rozhlídne se po publiku) Bavíte se dobře?
SMRTEK Moc ne.
ŘEDITEL Tak já vám řeknu anekdotu. Jde takhle chlap po pláži, zlomí si nohy a udusí se pískem. Dobrý, ne? Tak to rozjedem. Mám pro vás fakt hustej song.

Dius pokládá ruku synovi na stehno.

5. scéna: Chemická

Osoby: otec | Smrtek, matka, průvodkyně; Dius, syn, Ag

Scéna je rozdělena na dvě cely. V levé cele si otec poklepává na stroj, otočen zády k pravé cele, kde mezitím matka nasazuje otci parohy (s průvodkyní).

OTEC Já jsem geniální! Já jsem prostě autor s velkým A, U, T, O, R.
SMRTEK Zlato?
MATKA Au! (k průvodkyni) Ty jsi mé zlato.
OTEC Můj stroj má spoustu psacích pér. A, U, T, O, R.
SMRTEK Telur?
OTEC Já píšu spoustu umývacích her. A, U, T, O, R.
SMRTEK Kyslík?

Do levé cely přichází Dius se synem.

OTEC Jsem literární –
SYN (k publiku) Amatér.
OTEC Máš štěstí, že jsem konečně narazil na zlatou žílu, epigone. Dokonce i tebe rád vidím…, ECU.
SMRTEK Měď?
SYN Jsem rád, že múzy jsou konečně tvými služkami a ne naopak.
OTEC Plohé.
SYN Stejně toho spisovatelského Olympu nikdy nedosáhneš!
OTEC Co si to dovoluješ, ty – (přemýšlí) ty Magore, ty Stephene Kingu, ty Rejžku, ty Marie Pujmanová. Co ty o tom Olympu můžeš vědět.
SYN Já se na to podívám do korpusu…
DIUS A já o tom zrovna něco vím.
OTEC To by mě teda zajímalo, co.
DIUS Chcete být opravdu prozaickým bohem?
OTEC Bohém? (slintá)
DIUS Chcete opravdu vystoupat až na vrchol?
PRŮVODKYNĚ CK Jsem na vrcholu!
SMRTEK Tak to je teda vrchol.
DIUS Chcete poznat, jak se cítí opravdový bůh?
OTEC Jakkoli jím už jsem, zkušenost to může být dobrá.
DIUS Tyto rohy jsou symbolem mého vykleštěného božství, zde, v tomto vězení. Zkuste si je.

Syn přehodí Zeovy rohy na otce.

OTEC Já vidím! Já slyším! Já mluvím!

Smrtek si zakrývá postupně oči, uši a ústa.

OTEC Vím, kdo zabil Kennedyho; byl to –

Dius zahřmí plechem, takže to není slyšet.

DIUS (k synovi o otci) Ten je na plech.
OTEC Chutnám rozdíl mezi jazykem a dialektem! Problém Riemannovy rýmy je rozřešen! Pé Jé rovná se En Pé! (spatří vedle matku s průvodkyní) Sodoma Kamila!

Otec běhá pomateně po scéně, matka ho dráždí rudými kalhotkami jako toreador býka. Ostatní, včetně vešlého Ágéčka, je přitom povzbuzují. Nakonec se otec zapíchne do stěny. Ágéčko otce za zadu nabodne, otci vypadne stroj a oči z ďůlků.

OTEC Nic nevidím! Nic neslyším! Nic nemluvím! Dixit.
SMRTEK Došla páska.